D.3. Extrémní odtokové situace a jejich důsledky

Pro zvládnutí důsledků extrémních hydrologických situací je třeba i na úrovni plánovacích dokumentů komplexní povahy mít alespoň hrubou představu o jejich rozsahu, což je nejlépe možné srovnáním se skutečnostmi, které už v minulosti nastaly a mohly by se v budoucnu znova opakovat.

V oblasti povodňové ochrany se bude podrobné hodnocení extrémních situací a povodňových nebezpečí provádět až v rámci naplňování evropské Směrnice o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik (2007/60/ES). Do doby, než se tak stane, je možno shrnout dostupné informace, které zachycují dosavadní znalosti o historických povodních, jež se v dané oblasti již vyskytly. Dále je možné provést konfrontaci dosavadních znalostí s podklady dostupnými dnes v rámci různých geografických informačních systémů.

Na poli výskytu extrémních suchých období je možné uvést zaznamenané epizody jejich výskytu, eventuálně odhadnout dopady, které by analogické stavy mohly v budoucnu vyvolat.

D.3.1. Historické povodně a území rozlivů povodní

Cílem této části je doplnění informací o možném rozsahu povodňového nebezpečí, které přímo nevyplývá jen z hydrologických pozorování, a podání přehledu o rozsahu záplavových území (zpravidla nad úroveň vody větší než Q20) za stavu území ještě neovlivněného antropogenní činností. Jedná se zejména o doplnění informací o možném povodňovém ohrožení území za hranicí vyhodnoceného rozlivu Q100. Vesměs jsou to informace s vazbou na historické prameny a na výsledky průzkumů související s výskytem tzv. fluvizemí, tj. půd vzniklých sedimentační činností tekoucí vody.

O plošném rozsahu povodní existují relativně věrohodné informace z doby posledních cca 40 let, tedy z doby existence podniků Povodí (od r. 1966). Informace starší jsou velmi sporadické, protože resort vodního hospodářství byl dříve dosti roztříštěn a podléhal častým reorganizacím podle územně správního uspořádání a dokumentů o historických povodních se zachovalo jen velmi málo.

Historická povodeň je podle ČSN 73 6530 (Názvosloví hydrologie) významná povodeň známá z historických pramenů. K tomuto pojmu je ovšem možné přistupovat ze dvou pohledů:

• Buď se jedná o povodeň v libovolně vzdálené minulosti, k níž však většinou chybí jakékoliv podrobnější informace o její velikosti a trvání. Většinou se jedná pouze o stručné zmínky v různých kronikách nebo jiných dobových dokumentech, v nejlepším případě se dochovají nějaké značky na budovách označující nejvyšší úroveň zaplavení. Ale vzhledem k tomu, že téměř nikdy nejsou současně k dispozici údaje o tom, jak v té době vypadalo koryto řeky, nelze tímto způsobem většinou získat žádné spolehlivé informace pro statistické zpracování, kromě té základní skutečnosti, že v určitém roce přišla velká voda.
• Nebo jde o povodeň, která je dokumentována více nebo méně podrobnými číselnými údaji získanými z měrných profilů vybudovaných na vodních tocích speciálně za účelem měření vodních stavů a průtoků. Nejstarší data tohoto typu pocházejí z přelomu 19. a 20. století, kdy začala být koncepčně budována vodočetná pozorovací síť - např. Židlochovice na Svratce od r. 1888, Rokytná v Moravském Krumlově od r. 1889, Svitava v Bílovicích od r. 1912 atd. Po odborném zpracování vodočetných záznamů se potom získávají systematické a věrohodné údaje jak o velikosti průtoků, tak o jejich časovém průběhu. Tyto podklady je také možné dále statisticky zpracovat, jak je podrobněji popsáno v kapitole D.2.1. Je zřejmé, že pro úvahy o protipovodňové ochraně mají význam zejména historické povodně tohoto druhého typu.

Z první skupiny jsou v literatuře jen sporadické zmínky, a to spíše z novější doby (např. povodeň na Dyji v r. 1900). Ve druhé skupině povodní je pochopitelně použitelných informací nesrovnatelně více. Jako jejich zdroj byla použita dostupná data od podniku Povodí Moravy, s.p., Výzkumného ústavu vodohospodářského TGM v.v.i., a doplněna údaji z internetu.

D.3.2. Nebezpečí výskytu povodní a možné škody včetně map povodňových rizik

Účelem kapitoly je shromáždit existující podklady potřebné pro rámcové vyhodnocení rizik z povodní v zastavěných územích v návaznosti na plánované uplatnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/60/ES ze dne 23. října 2007 o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik. Její aplikace v tuzemských podmínkách by měla proběhnout cca do dvou let v rámci tzv. „Velké novely vodního zákona“. Další postup implementace se předpokládá následovně:

• vyhodnocení povodňových rizik do 12 / 2011
• vytvoření map povodňového nebezpečí a rizik do 12 / 2013
• vyhotovení plánů pro zvládání povodňových rizik do 12 / 2015.

Mapy povodňových rizik mají členské státy použít k postupnému zastavení přímých či nepřímých dotací, v jejichž důsledku se zvyšují povodňová rizika. Normy se mají vyhodnotit 5 let po vstupu směrnice v platnost a pak každých dalších 6 let. Schválená směrnice zdůrazňuje dopady povodní na životní prostředí, specifická opatření v daných oblastech však nechává na jednotlivých členských státech.

K návrhu Evropské komise dodal Evropský parlament ještě toto konstatování: "Tradiční strategie řízení povodňových rizik zaměřené na budování infrastruktur určených pro okamžitou ochranu lidí, nemovitého majetku a zboží nezajistily očekávanou míru bezpečí." Poslanci rovněž poukázali na konstatování ministrů životního prostředí EU ze 14. října 2004, že "činnost člověka přispívá ke zvýšení pravděpodobnosti a negativních dopadů (extrémních) povodní a že změna klimatu také povede ke zvýšení počtu povodní“. Komise a členské země proto musejí učinit opatření, která zlepší prevenci a ochranu před povodňovými riziky a zmírní riziko škod.

Pro první zpracování POP jsme soustředili úsilí především na shromáždění informací, kde riziko povodňových nebezpečí bylo již dosavadními způsoby šetřeno podle dosud používaných postupů. Základním podkladem byly digitalizované rozsahy stanovených záplavových území pro průtok Q100, kterých je v současné době v oblasti povodí Dyje vyhlášeno 77 a dalších 10 je zpracováno a připraveno k vyhlášení. Rozsah inundací se pak s použitím prostředků GIS zkonfrontoval s jednotlivými kategoriemi budov, ohrožených riziky záplav v různých kategoriích, které jsou definovány v dostupném mapovém podkladu (bydlení, občanská vybavenost, průmysl, zemědělství, infrastruktura, rekreace, atd). Na základě těchto údajů je zástavba členěna do následujících kategorií:

• obytný blok
• průmyslový objekt
• zemědělský objekt
• instituce
• kulturní objekt
• zdravotnictví, rekreace
• dopravní objekt
• skladiště, sklad, obchod
• škola
• výzkumný ústav
• ostatní
• neznámý

Výsledek této konfrontace s digitálním modelem území (DMÚ 25 v měřítku 1:25 000) včetně kvantitativní bilance povodněmi ohrožených ploch v členění podle vodních útvarů a správních obvodů obcí uvádí tabulka TD 3.2. Co se týče stanovení aktivních zón inundací ve smyslu zák. 254/2001 Sb., tyto podklady dosud nejsou k dispozici a předpokládá se, že budou do plánu doplněny při jeho příští pravidelné revizi.

D.3.3. Historická období sucha a jejich důsledky

Období sucha, která postihují zpravidla rozsáhlá území České republiky, mají ve srovnání s povodněmi mnohem delší dobu trvání a jejich časové režimy, pokud jde o povrchové a podzemní vody, se do značné míry prolínají.

Výskyt suchých období je hydrologickou službou (ČHMÚ) systematicky sledován a vyhodnocován od počátku 60. let minulého století. Podle konvence je za sucho považováno seskupení alespoň 3 měsíců, ve kterých je průměrný měsíční průtok menší než 50 % dlouhodobého průměru. Režim M-denních průtoků v hlavních hydrologických profilech povodí a výskyt minim za dobu sledování 1961 - 2005 je patrný z tabulek TD 3.3. Zde pro každou stanici je uveden nejmenší dosažený denní průtok v pozorované řadě (Qmin), datum jeho výskytu a počet dnů (SUM trvání), po které byl dosažen prahový průtok (Q355d) za celé období. Největší poklesy průtoků v režimu povrchových vod byly ve sledovaném období zaznamenány v letech 1963-1964, 1968, 1976, 1990 a 1992-1993.

Podzemní voda je významná součást přírodního prostředí a její zásoby představují složku, která stabilizuje odtok z území. Zejména v delších obdobích beze srážek jsou povrchové toky dotovány výhradně z podzemních vod, takže podzemní vody mají pro vyrovnání odtoku z území nenahraditelný význam. Jejich nedostatečná dotace se projevuje plošně rozdílně. Příčinou je obvykle různý výchozí stav, nestejnoměrné rozdělení srážek, i odlišné vlastnosti hydrogeologických struktur, které se projevují zejména v období vyprazdňování zásob.

V celkovém porovnání poměrů v České republice nejvýznamnější vodohospodářská území, co se týká podzemních vod, neleží v oblasti povodí Dyje. Těmi je spíše část české křídové pánve, východní část Čech na pomezí s Moravou a Třeboňská a Budějovická pánev na jihu Čech, kde zásoby podzemních vod klesají výrazně pomaleji než v mělkých obězích. Celoplošná pozorovací síť podzemních vod v ČR vznikala postupně v letech 1957 až 1969, a proto konkrétní období celkového vyhodnocení spadá do let 1971 – 2005. Za jasný příznak sucha u podzemních vod je považováno dosažení nebo překročení kvantilu 85 % měsíční křivky překročení. Pro oblast povodí Dyje v tomto časovém úseku lze vypozorovat 4 suchá období v mělkých obězích. Jde o léta:

• 1973 – 1974 v létě 1973 začalo sucho, které na jaře 1974 dosáhlo maxima za celé období sledování
• 1976, 78 a 83 místně významná sucha, která nastala ve vegetačním období
• 1992 – 1995 sucho v tomto období bylo sice dlouhé, ale nikoli katastrofální
• 2003 zatím poslední sucho nastalo v létě 2003

Hodnoty základního odtoku podzemních vod pro období sucha k vybraným profilům v oblasti povodí Dyje plynou z dolní části tabulky TD 3.3.

Kapitola D.3.3 včetně tabulek je zpracována s využitím podkladů ČHMÚ.

D.3.4. Nebezpečí výskytu období sucha a možné škody

V oblasti povodí je několik velkých vodních nádrží (Vír, Dalešice, Vranov, Nové Mlýny), jimiž lze v níže ležících tocích možná nebezpečí výskytu sucha s vysokou úrovní zabezpečenosti minimalizovat.

Co se týče možných škod, to je ekonomická otázka, kterou by bylo nutno posuzovat podle ekonomických kategorií a ukazatelů. Metodiky ekonomických řešení a ekonomické přístupy bohužel neumožňují v rozsáhlém spektru lidských činností stanovit, jaké by to mělo kvantifikovatelné důsledky, kdyby nároky jednotlivých subjektů na dodávku vody nebylo možné vůbec pokrýt, nebo jen v určitém rozsahu. Potíže se získáním těchto údajů vyplývají z neurčitosti ekonomických důsledků těchto stavů a z celkové jejich nepřístupnosti, kdy většina privátních hospodářských subjektů je prostě nezveřejňuje. Bližší kvantifikace škod, které by za období déle trvajícího sucha vznikly hospodářským subjektům využívajícím vodu, ale způsobily by i škody ekologické, estetické, dopady na rekreaci, je tedy pro oblast povodí prakticky nevyčíslitelná.

Na dopady následků sucha lze nazírat pouze ve zprostředkované formě a nepřímo, a to jen ve vztahu k nezajištění dodávky vody k zásobování jednotlivých uživatelů. Lze to posoudit jen odvozeně z údajů o výši odebírané vody, ať už pro průmysl (viz tabulka TD 3.4a), nebo pro zásobování obyvatel pitnou vodou (tabulka TD 3.4b). Jen tak je možno odhadovat, jaké přibližné důsledky by mělo selhání zásobní funkce pod současnou mez zabezpečenosti v poměrech oblasti povodí Dyje a v její vodohospodářské soustavě.

Celkově k těmto všem dopadům lze konstatovat, že možné škody, k nimž by výskyt sucha mohl vést, ekonomicky nelze stanovit ani odborným odhadem. Je to z toho důvodu, že nikdy nelze prognózovat všechny související okolnosti a nejistoty s tím spojené, nejistoty do jaké hloubky ten který hospodářský segment a kde sucho postihne, v období jaké celkové kondice hospodářství (konjunktura, recese), atd. Ještě komplikovanější je vyhodnocení vlivu sucha na obyvatelstvo, jejich zdravotní a psychický stav.

Pro minimalizaci možných negativních následků je žádoucí důsledně dodržovat, resp. kontrolovat předepsané zůstatkové průtoky v korytě pod vodními díly nebo povolenými odběry vody, jak jsou uvedeny v jednotlivých povoleních k nakládání s vodami potažmo v příslušných manipulačních řádech. Zvláštním případem jsou energetické odběry pro MVE na tocích, kde se většinou ještě předepisuje zachování určitého minimálního přepadového množství přes jezové těleso.

V místech odběrů do MVE platí rozhodnutí vodoprávního úřadu o povolení nakládání s vodami, ve kterém je stanoven minimální průtok (nebo minimální zůstatkový průtok – MZP). Ten musí být zakomponován do manipulačního řádu a provozovatel MVE musí i v období sucha zajistit, aby minimální průtok přetékal (procházel) přes jezové těleso do vodního toku. Pokud jsou povinné doklady týkající se MVE vydány v souladu s platnou legislativou, nejde o typický příklad, kdy v období sucha je odběr na MVE příčinou kritické situace v toku. Problém nastane, když je v období sucha průtok v toku nižší než MZP. V tom případě jsou ovšem turbiny MVE mimo provoz.

V období sucha by bylo vhodné provádět častější kontroly dodržování MZP ze strany vodoprávních úřadů.