C. Stav a ochrana vodních útvarů
Cílem procesu plánování je zejména zajištění ochrany povrchových a podzemních vod a dále dosažení jejich dobrého stavu. Tam, kde dobrý stav již existuje, má být udržován.
Stav vodních útvarů se určuje jednak stanovenými ukazateli a jejich limity (kapitola C.1. Podmínky dosažení cílů ochrany vod jako složky životního prostředí), jednak pomocí Programů monitoringu. Hodnocení stavu vodního útvaru se skládá z výsledků monitoringu - přímé hodnocení ( kapitola C.2. Programy zjišťování a hodnocení množství a stavu vod) a z vyhodnocení vlivů - nepřímé hodnocení (kapitola B.4. Vyhodnocení dopadů lidské činnosti na stav vod a identifikace rizikových vodních útvarů). Pro celkové hodnocení stavu byl zároveň vzat v úvahu předpokládaný vývoj antropogenních vlivů k roku 2015.
Obr. 1.1 Schéma vazeb jednotlivých kapitol plánu pro hodnocení stavu útvarů povrchových a podzemních vod
Výsledkem hodnocení útvarů povrchových a podzemních vod pro 1. plánovací období je určení jejich stavu jako dobrý, potencionálně nevyhovující a nevyhovující.
Hodnocení stavu útvarů povrchových vod tekoucích se sestává ze syntézy vyhodnocení chemického a ekologického stavu. Stav útvarů povrchových vod je určený horším z jeho ekologického nebo chemického stavu. U silně ovlivněných vodních útvarů se určuje jejich ekologický potenciál. Maximálním ekologickým potenciálem jsou takové podmínky, kdy rozdíl mezi dobrým ekologickým stavem a maximálním ekologickým potenciálem vytvářejí pouze ty vlivy, které způsobily zařazení vodního útvaru mezi silně ovlivněné vodní útvary po přijetí všech opatření. Dobrým ekologickým potenciálem jsou podmínky jen o málo změněné oproti maximálnímu ekologickému potenciálu a u středního ekologického potenciálu jsou tyto změny středně významné.
Hodnocení stavu útvarů podzemních vod se skládá ze syntézy hodnocení kvantitativního a chemického stavu. Stav útvarů podzemních vod je daný horším z jeho kvantitativního nebo chemického stavu.
V kapitole C.3. Cíle ochrany vod jako složky životního prostředí (environmentální cíle) pro období platnosti plánu jsou uvedeny seznamy vodních útvarů, u nichž bude pravděpodobně dosaženo dobrého stavu na konci plánovacího období a dále seznamy vodních útvarů, které dobrého stavu pravděpodobně nedosáhnou a na které budou uplatněny výjimky.
Na základě výsledků hodnocení jsou u vodních útvarů, které nedosahují dobrého stavu, navržena opatření (kapitola C.4. Programy opatření k dosažení cílů ochrany vod jako složky životního prostředí), tak aby v roce 2015 tyto vodní útvary dobrého stavu dosáhly. Odhad dopadů navrhovaných opatření je uveden v kapitole E. Odhad dopadů opatření. Pokud tato opatření nezajistí dosažení dobrého stavu k roku 2015 jsou na vodní útvar uplatňovány výjimky. U vodních útvarů, které dosahují dobrého stavu v současnosti, nedojde v budoucnu ke zhoršení stavu.
C.1.1.1. Ekologický stav vod
Hodnocení ekologického stavu vodních útvarů povrchových vod je výsledkem dílčích hodnocení:
- biologických složek
- fytoplankton (dle chlorofylu-a),
- makrofyta,
- fytobentos,
- makrozoobentos (fauna bentických bezobratlých),
- rybí fauna,
- fyzikálně chemických složek
- všeobecné fyzikálně chemické ukazatele,
- specifické znečišťující látky,
- hydromorfologických složek.
V některých případech, kdy není dostatek dat z přímého hodnocení biologických a fyzikálně chemických složek je doplňkově použito i hodnocení nepřímé, kde se uplatňuje hodnocení významných antropogenních vlivů.
Biologické složky
Biologickými složkami ekologického stavu jsou fytoplankton, makrofyta, fytobentos, fauna bentických bezobratlých (makrozoobentos) a rybí fauna.
Aby mohlo být hodnocení pro biologické složky využito pro celkové hodnocení stavu vodních útvarů, je nejprve nutné posoudit reprezentativnost umístění hodnoceného profilu nebo lokality v příslušném vodním útvaru. Současně by měla být také posouzena reprezentativnost hodnocených biologických složek vzhledem k typu útvaru. Vychází se z předpokladu, že v útvaru mohou být hodnoceny jen vybrané složky, které dobře odrážejí působící vlivy.
Ze všech výše uvedených důvodů se proto z hlediska biologických složek hodnotí pouze makrozoobentos, doplněný v profilech, kde nelze toto hodnocení použít nebo zde tyto data chybějí, koncentrací chlorofylu-a ve fytoplanktonu a rybí faunou.
Hodnocení rybí fauny je založeno na stavu společenstva juvenilních ryb, přičemž jednotlivými hodnocenými ukazateli jsou relativní zastoupení reofilních (proudomilných) a limnofilních (jezerních) druhů ve vzorku vyjádřené v procentech a celková početnost ryb. Hodnocení neřeší výskyt ryb, migrujících z nebo do moře, jako jsou losos a úhoř. Podpůrně pro hodnocení rybí fauny bylo využito hodnocení hydromorfologie útvarů povrchových vod.
Postup hodnocení makrozoobentosu je založený na hodnocení indexu saprobity spolu s expertním posouzením morfologie hodnoceného útvaru.
Hodnocení fytoplanktonu probíhá pouze v největších tocích a je založené na hodnocení obsahu chlorofylu-a. Limity pro vybrané ukazatele a jednotlivé složky jsou stanoveny podle skupiny typů vodních útvarů.
Pracovní typologie útvarů povrchových vod je blíže popsána v kapitole A.2.1.4. Pro hodnocení makrozoobentosu a fytoplanktonu jsou obecně typy útvarů rozděleny do osmi skupin (A–H). Zařazení vodních útvarů do těchto skupin v oblasti povodí Moravy vyplývá z tabulky C.1.1 a je definováno nadmořskou výškou, geologickým substrátem a řádem toku dle Strahlera. Pro rybí společenstva je použito dělení vodních útvarů podle řádu toku (poslední číslo kódu typu vodního útvaru).
Limity hodnocení dobrého stavu pro makrozoobentos a chlorofyl-a jsou uvedeny v tabulce C.1.2, limity pro rybí společenstva v tabulce C.1.3.
Tab. C.1.1 Rozdělení typů útvarů tekoucích vod v oblasti povodí Moravy do skupin pro hodnocení vybraných biologických a všeobecných fyzikálně chemických složek ekologického stavu
Vysvětlivky:
Skupina A toky v nadmořských výškách nad 500 m, s křemitým i vápnitým geologickým substrátem.
Skupina B toky v nadmořských výškách nad od 200 do 500 m, řádu 4. a 5. podle Strahlera s křemitým geologickým substrátem.
Skupina C toky v nadmořských výškách nad od 200 do 500 m, řádu 4. a 5. podle Strahlera s vápnitým geologickým substrátem.
Skupina D toky v nadmořských výškách do 200 m, řádu 4. a 5. podle Strahlera s křemitým geologickým substrátem.
Skupina E toky v nadmořských výškách do 200 m, řádu 4. a 5. podle Strahlera s vápnitým geologickým substrátem.
Skupina F toky v nadmořských výškách od 200 do 500 m, řádu 6. a 7. podle Strahlera s křemitým geologickým substrátem.
Skupina G toky v nadmořských výškách do 200 m, řádu 6. a 7. podle Strahlera s vápnitým geologickým substrátem.
Skupina H toky v nadmořských výškách pod 500 m, řádu 8. podle Strahlera s křemitým geologickým substrátem.
Tab. C.1.2 Hodnoty saprobního indexu makrozoobentosu a koncentrací chlorofylu-a
Vysvětlivky: D/S – hranice mezi dobrým a středním stavem.
Dle přílohy č. V. Rámcové směrnice vody dosahující nižší než střední stav budou klasifikovány jako poškozené nebo zničené.
Tab. C.1.3 Ukazatele a limity pro rozmezí mezi dobrým a nevyhovujícím stavem
Tabulka uvádí minimální zastoupení jednotlivých druhů ryb. Počet ryb je uváděn na metr toku, tato míra se vztahuje k délce hodnocené lokality a údaj je uveden v datech z monitoringu.
Pro vyhodnocení dobrého stavu z hlediska biologických složek musí vyhovět všechny ukazatele. Současně pro biologické složky platí to, že primárně jsou hodnoceny výsledky z monitoringu, pokud však data z monitoringu nejsou k dispozici, je použito nepřímé hodnocení - pro makrozoobentos jsou používány výsledky hodnocení fyzikálně chemických složek, pro rybí faunu jsou používány výsledky hodnocení hydromorfologické složky.
Fyzikálně chemické složky
Přímé hodnocení fyzikálně chemické složky stavu vychází z hodnocení všeobecných fyzikálně chemických ukazatelů a z hodnocení specifických znečišťujících látek.
Limity vybraných všeobecných fyzikálně chemických ukazatelů pro hodnocení stavu jsou stanoveny pro stejné skupiny typů vodních útvarů jako složky makrozoobentosu a fytoplanktonu (viz tab. C.1.1). Tyto ukazatele jsou hodnoceny ve všech útvarech přímo z naměřených hodnot. To znamená, že pro všeobecné fyzikálně chemické ukazatele je zásadní vyhodnocení dat z monitoringu a toto vyhodnocení je vysoce reprezentativní. Limity pro vybrané ukazatele jsou stanoveny pro hranici mezi velmi dobrým a dobrým stavem útvaru (VDs/D) a pro hranici mezi dobrým stavem a stavem středním (D/S). Všechny složky a jejich ukazatele jsou hodnoceny povinně až na složku salinity, která je považována za nezávaznou. Ukazatele a limity pro hodnocení všeobecných fyzikálně chemických složek ekologického stavu jsou uvedeny v tabulce C.1.4.
Limity specifických znečišťujících látek nezahrnutých do hodnocení chemického stavu a dalších znečišťujících látek vypouštěných ve významných množstvích ve vodních útvarech byly stanoveny pro všechny útvary bez ohledu na jejich typ. Hodnocení je prováděno v reprezentativním profilu vodního útvaru, a to pouze v případě, že byl v etapě charakterizace oblastí povodí v roce 2004 nebo při následném zpřesňování výsledků charakterizace identifikován významný vnos látky do vodního útvaru z bodového nebo plošného zdroje. Limity pro vybrané ukazatele specifických znečišťujících látek a látek vypouštěných ve významných množstvích jsou uvedeny v tabulce C.1.5.
Tab. C.1.4 Ukazatele a limity všeobecných fyzikálně chemických složek ekologického stavu pro skupiny typů vodních útvarů
*) Hodnoty nezávazné pro hodnocení stavu. Při překročení hodnoty salinity budou posouzeny příčiny (přirozené pozadí, antropogenní vlivy) a případně navržena opatření.
Vysvětlivky:
VDs/D – hranice mezi velmi dobrým a dobrým stavem
D/S – hranice mezi dobrým a středním stavem
Tab. C.1.5 Limity specifických znečišťujících látek a dalších znečišťujících látek vypouštěných ve významných množstvích ve vodních útvarech pro hodnocení fyzikálně chemických složek ekologického stavu (dle požadavků návrhu směrnice o standardech environmentální kvality - EQS)
Hydromorfologické složky
Hodnocení hydromorfologických složek vychází především z hodnocení kontinuity toků pro migraci živočichů vázaných na vodu, a to v návaznosti zejména na rybí faunu jakožto jednu ze základních biologických složek.
Ekologický potenciál vod
Ekologický potenciál vod se podle Rámcové směrnice stanovuje pro:
- silně ovlivněné (HMWB) nebo
- umělé vodní útvary (AWB)
podle klasifikace v souladu s příslušnými ustanoveními přílohy V. této směrnice.
Rámcová směrnice pro útvary povrchových vod v jednoduchosti říká, že maximálním ekologickým potenciálem jsou takové podmínky, kdy rozdíl mezi dobrým ekologickým stavem a maximálním ekologickým potenciálem vytvářejí pouze ty vlivy, které způsobily zařazení vodního útvaru mezi HMWB po přijetí všech opatření. Dobrým ekologickým potenciálem jsou podmínky jen o málo změněné oproti maximálnímu ekologickému potenciálu a u středního ekologického potenciálu jsou tyto změny středně významné.
Protože v době přípravy prvních plánů oblastí povodí nebyla známa žádná oficiální metodika pro stanovení ekologického potenciálu vod, byly ve spolupráci a po dohodě státních podniků Povodí a VÚV TGM, v.v.i. vypracovány „Metodické postupy“. Je nutné zcela odlišně postupovat v případě útvarů povrchových vod stojatých a tekoucích.
Povrchové vody tekoucí
Ekologický potenciál silně ovlivněných útvarů povrchových vod tekoucích byl stanoven po vyhodnocení jejich stavu podle „Metodických postupů“, po odhadu dopadu vlivů, které zapříčinily zařazení těchto útvarů mezi HMWB a předpokládaném efektu navržených opatření v těchto vodních útvarech.
Nejvýznamnějšími vlivy, které byly vyhodnoceny v souvislosti s vymezením silně ovlivněných vodních útvarů povrchových vod, bylo: zakrytí/zatrubnění toků, napřímení toků, zavzdutí větších úseků toků (jezové zdrže, nádrže), zpevnění břehů případně celých koryt, migrační překážky, regulace průtoku a odběry. Ve vodních útvarech, které jsou na základě konečného vymezení definitivně vymezeny jako silně ovlivněné, většinou dochází ke kombinaci více vlivů najednou.
Ekologický stav je v rámci prvního plánu oblasti povodí hodnocen na základě biologických složek - makrozoobentos, rybí fauna a u vybraných vodních útvarů chlorofyl-a. Určení ekologického potenciálu by znamenalo derivovat limitní hodnoty těchto složek pro jednotlivé vodní útvary individuálně podle míry jejich morfologického ovlivnění. Jinak řečeno, bylo by nutné určit jasnou spojitost mezi morfologickou složkou a složkami biologickými. To je na základě současných znalostí zatím obtížné, neboť pro objektivní určení by bylo nutné vyjít z tzv. maximálního ekologického potenciálu odvozeného z referenčních typově specifických podmínek, které ovšem stále nebyly stanoveny. Z toho důvodu nebyl ekologický potenciál u tekoucích vod určen a jejich hodnocení bylo vztaženo k parametrům a limitům dobrého ekologického stavu.
Povrchové vody stojaté
Všechny útvary povrchových vod stojatých v České republice jsou umělé nádrže. Stanovení jejich maximálního ekologického potenciálu je výsledkem kombinace modelování a expertního posudku.
Zejména se jedná o vodárenské nádrže, nádrže s retenční, energetickou a rekreační funkcí a rybníky určené k produkci ryb. Účelům nádrží je podřízen i jejich management a také mu odpovídají nejvýznamnější faktory ovlivňující jejich ekologický potenciál. Po diskusi mezi odborníky ze státních podniků Povodí a VÚV TGM, v.v.i., byly jako nejzásadnější vlivy vyhodnoceny:
- eutrofizace (zvýšení koncentrace fosforu (přítok - nádrž), snížení průhlednosti vody, změna struktury fytoplanktonu (prosazují se sinice tvořící vodní květy) a zvýšení jeho biomasy (koncentrace chlorofylu-a), změna kyslíkového režimu (deficity kyslíku až anoxie),
- acidifikace (pokles pH, zvýšené koncentrace hliníku (popř. železa, manganu, berylia), mající vliv zejména na změny složení planktonu i rybí obsádky),
- fluktuace vodní hladiny – narušení až eliminace litorálu jakožto jednoho z ekologicky nejcennějších společenstev stojatých vod, s dopady na celý ekosystém, eroze břehové linie,
- zásahy do biocenóz – vysazování nepůvodních druhů ryb (především amur, tolstolobec a tolstolobik), dramatické zásahy do rybích obsádek v rámci chovu kaprů včetně krmení ryb a aplikace chemických látek (chlornan, modrá skalice...), zvyšování biomasy ryb.
V tabulce C.1.6 je uvedeno u jednotlivých složek ekologického potenciálu rozmezí mezi dobrým a středním ekologickým potenciálem.
Při vyhodnocení jednotlivých útvarů stojatých vod byla, vzhledem k zařazení nádrže podle stupně trofie, jako nejdůležitější faktor použita koncentrace fosforu ve vodě.
Tab. C.1.6 Kritéria dobrého ekologického potenciálu útvarů povrchových vod stojatých
C.1.1.2. Chemický stav vod
Hodnocení chemického stavu útvarů povrchových vod vychází z posledního oficiálního znění návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o normách environmentální kvality v oblasti vodní politiky a o změně směrnice 2000/60/ES ze dne 21.06.2007, tj. ze seznamu ukazatelů chemického stavu útvarů povrchových vod a jejich limitů, a to v podobě ročních průměrných hodnot a u části ukazatelů také maximálních ročních hodnot. Pro hodnocení chemického stavu útvarů povrchových vod pro první plány oblastí povodí byl seznam ukazatelů a limitů převzat kompletně, výjimkou je, vzhledem k vyšší mezi stanovitelnosti, limit pro sumu benzo(g,h,i)perylenu a indeno(1,2,3-cd)pyrenu. Ukazatele a limity chemického stavu útvarů povrchových vod jsou uvedeny v tabulce C.1.7.
Ukazatele a limity jsou platné jak pro tekoucí, tak stojaté vody.
Tab. C.1.7 Ukazatele a limity dobrého chemického stavu útvarů povrchových vod v ČR
RP: roční průměr;
MPK: maximální přípustná koncentrace.
Jednotka: [µg.l-1].
Ostatní znečišťující látky:
[21] Tento parametr představuje normu environmentální kvality vyjádřenou roční průměrnou hodnotou (RP-NEK).
[22] Tento parametr představuje normu environmentální kvality vyjádřenou maximální přípustnou koncentrací (MPK-NEK). Je-li MPK-NEK označena jako „nepoužije se“, pak hodnoty RP-NEK chrání také proti krátkodobým maximálním znečištěním, neboť jsou významně nižší, než hodnoty odvozené na základě akutní toxicity.
[23] Pro skupinu prioritních látek bromovaných difenyletherů (č. 5) uvedených v rozhodnutí č. 2455/2001/ ES je NEK stanovena pouze pro pentabromdifenylether.
[24] Pro kadmium a jeho sloučeniny (č. 6) se hodnoty NEK liší v závislosti na tvrdosti vody, jak je upřesněna v pěti kategoriích tříd: (třída 1: <40 mg CaCO3.l-1, třída 2: 40 až <50 mg CaCO3.l-1, třída 3: 50 až <100 mg CaCO3.l-1, třída 4: 100 až <200 mg CaCO3.l-1 a třída 5: ?200 mg CaCO3.l-1).
[25] Pro skupinu prioritních látek polyaromatických uhlovodíků (PAU) (č. 28) musí být splněna každá jednotlivá NEK, tj. musí být splněny NEK pro benzo(a)pyren a NEK pro součet benzo(b)fluoranthenu a benzo(k)fluoranthenu a NEK pro součet benzo(g,h,i)perylenu a indeno(1,2,3-cd)pyrenu.
[26] DDT celkem zahrnuje součet izomerů 1,1,1-trichlor-2,2 bis (p-chlorofenyl)ethan (CAS 50-29-3); 1,1,1-trichlor-2 (o-chlorfenyl)-2-(p-chlorfenyl)ethan (CAS 789-02-6); 1,1-dichlor-2,2 bis (p- chlorfenyl)ethylen (CAS 72-55-9); a 1,1-dichlor-2,2 bis (p-chlorfenyl)ethan (CAS 72-54-8).
C.1.3.1. Území vyhrazená pro odběr vody pro lidskou spotřebu
Pro území vyhrazená pro odběr povrchové vody pro lidskou spotřebu stanovuje požadavky na jakost odebírané surové vody směrnice Rady 75/440/EHS o požadované jakosti povrchové vody určené pro odběr pitné vody v Členských státech (ve znění dodatků). Tato směrnice určuje seznam ukazatelů a jejich mezných a směrných hodnot, které mají být dodrženy za předpokladu určitého technologického postupu úpravy surové vody (A1, A2, A3). Stanovuje postup výpočtu hodnoty z monitorovaných dat a způsob srovnání s předepsanou hodnotou. V případě, že zvýšené hodnoty ukazatelů jsou způsobeny přirozenými pochody, nikoli antropogenním znečištěním, neznamená to nedosažení cílů. Požadavky této směrnice byly do českého právního řádu transponovány vyhláškou č. 428/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (v příloze č. 13). Uvedená vyhláška na rozdíl od směrnice 75/440/EHS předepisuje limity i pro podzemní vody. Ukazatele a limity pro surovou vodu v územích vyhrazených pro odběr vody pro lidskou spotřebu jsou pro povrchové i podzemní vody uvedeny v tabulce C.1.10 a upravené limity pro vybrané ukazatele v podzemních vodách v tabulce C.1.11.
Ukazatel splňuje cíle pokud 95 % vzorků má nižší hodnotu než je hodnota specifikovaná ve sloupci M tabulky C.1.10 nebo pokud 90 % vzorků má nižší hodnotu ve všech ostatních případech.
Tab. C.1.10 Ukazatele a limity jakosti surové vody odebírané z povrchových a podzemních vod podle přílohy č. 13 vyhlášky č. 428/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tabulky 1a.
Vysvětlivky:
S směrné, nepovinné hodnoty
M mezné, povinné hodnoty
A1, A2, A3 kategorie surové vody § 22 odst. 3 vyhlášky
1. možná odchylka pro způsob vyhodnoceni a zařazení surové vody do kategorie
2. u obtížně odstranitelných organismů u jednostupňové či vícestupňové úpravy
3. (O) - výjimečné klimatické a geografické podmínky
4. tato hodnota udává horní limity podle průměrné roční teploty (nízké a vysoké)
Ukazatel AOX se nestanoví v případech, že jsou stanoveny specifické chlorované organické látky.
Ukazatel PAU je vyjádřen jako součet koncentrací: benzo(b)fluoranten, benzo(k)tluoranten, benzo(ghi) perylen, indeno(I,2,3-cd) pyren, benzo(a)pyren, tluoranthen.
Ukazatel Pesticidní látky celkem je vyjádřen jako součet (hodnot nad mezi detekce) všech stanovených pesticidů. Stanovují se ty pesticidy, u kterých je pravděpodobné, že se budou v daném zdroji vyskytovat.
Pro ukazatel fenoly jednosytné se neuplatňuje limit v případě, že nevznikají organoleptické závady pitné vody.
Uvedené mezní hodnoty ukazatelů v tabulce limitují zařazení do příslušné kategorie jakosti. Směrné hodnoty ukazatelů jsou hodnoty, ke kterým má směřovat asanační a ochranná činnost v povodí, zejména v ochranném pásmu vodního zdroje.
Tab. C.1.11 Ukazatele a limity jakosti surové vody odebírané z podzemních vod podle přílohy č. 13 k vyhlášce č. 428/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tabulky 1b.
