A.2.1.1. Vodní útvar
Vodní útvar (VÚ) znamená samostatný a významný prvek povrchových vod jako je jezero, vodní nádrž, potok, řeka nebo kanál, případně jejich části. Jednotlivé útvary povrchových vod s podobnými hydromorfologickými podmínkami a s podobnou mírou a typem antropogenních vlivů mohou být slučovány do skupin. Jejich účelem je naplnění požadavků a cílů směrnice 2000/60/ES, zejména pak určení jejich typu, typově specifických referenčních podmínek, environmentálních cílů a opatření.
Dále je vodní útvar základní jednotkou pro reportování o současném stavu a postupu plnění environmentálních cílů, čili také pro monitoring ekologického a chemického stavu, pro plánování, veřejné projednávání, atd. V zásadě se vymezují dva systémy vodních útvarů - pro povrchové a podzemí vody. Vodní útvary povrchových a podzemních vod jsou definovány jako podjednotky v oblasti povodí, resp. její národní části, pro které se v rámci odpovědnosti členských států stanovují a plní environmentální cíle, reportuje se o postupu plánů povodí, atd.
Základním podkladem pro vymezování vodních útvarů je metodický směrný dokument Společné implementační strategie č. 2 "Vymezování vodních útvarů".
Každý vodní útvar musí být vymezen na základě „samostatnosti/vymezitelnosti a významu“ v kontextu účelu, cílů a opatření Rámcové směrnice. Pro vodní útvar jako samostatný prvek platí, že se nesmí překrývat s jiným vodním útvarem a skládat se z (dalších) prvků, které spolu nesousedí/nejsou v dotyku. Až takto vymezené "samostatné" vodní útvary pak lze k různým účelům agregovat do skupin.
Pro vodní útvary povrchových vod se stanovuje ekologický stav, resp. potenciál, a podmínky pro jeho stanovení zásadně ovlivňují přístup k jejich vymezení. Základní princip vymezení vodních útvarů je dán postupem založeným na geografických a hydromorfologických charakteristikách - určení kategorie (řeka/jezero), určení typu a určení nebo vymezení vodního útvaru jako hydromorfologického/geografického celku. Až v případě, že tento postup nevede ke smysluplnému vymezení vodních útvarů, jsou navrhovány alternativní postupy, založené na určení/vymezení VÚ podle dalších hledisek (jsou-li pro ně dostatečné podklady) v pořadí významu podle:
- ekologického stavu (potenciálu) – možnosti jeho stanovení (očekávaného ekologického stavu/potenciálu, později upřesněného monitoringem, atd.),
- vlivů a dopadů,
- využívání (zvláště pro užití pro odběr pitné vody),
- chráněných území – existujících nebo předpokládaných (např. NATURA 2000).
Při vymezování byl zatím do systému založeného na obecně geografických principech (tj. strukturovaný model říční sítě, hydrogeologické rajóny) přidán prvek nádrží (byly vloženy jako prvky „přerušující" původní říční síť). Další rozvoj systémů, čili průběžná aktualizace vymezení vodních útvarů jako taková, je součástí implementace Rámcové směrnice a bude uzavřena teprve zpracováním plánů oblastí povodí. Tento systém (aktualizace 2006) je tedy obecně platný pouze do další dohody o aktualizaci.
V rámci implementace Rámcové směrnice bylo v roce 2004 Výzkumným ústavem vodohospodářským T. G. Masaryka, veřejnou výzkumnou institucí (VÚV T.G.M., v.v.i.), zpracováno vymezení vodních útvarů ČR. Útvary povrchových vod byly vymezeny nad Digitální základní vodohospodářskou mapou 1:50 000. Toto vymezení bylo následně využito při zpracování charakteristik oblastí povodí ČR podle článku 5 Rámcové směrnice a stalo se rovněž součástí příslušné zprávy Evropské komisi (Zpráva ČR 2005) – www.mzp.cz.
Přílohy:
Tabulka TA 2.1a - Útvary povrchových vod v oblasti povodí Moravy
Tabulka TA 2.1b - Hydrologické údaje ve vybraných profilech vodních útvarů v oblasti povodí Moravy
Tabulka TA 2.1c - Promítnutí vodních útvarů povrchových vod do vodních útvarů podzemní vod
Mapa MA 2.1a –Vodní útvary povrchových vod
Mapa MA 2.1b – Q100 ve vybraných profilech (m3.s-1)
A.2.1.2. Vymezení útvarů povrchových vod
Základem postupu při vymezování vodních útvarů je Guidance č. 2. Zásadou je, že vodní útvar povrchové vody musí představovat oddělený prvek povrchových vod zahrnující pouze sousedící dílčí prvky a nepřekrývající se s dalšími vodními útvary, který musí být charakterizován v jedné kategorii a v jednom typu (vysvětlení „kategorie“ a „typu“ viz dále). Základním podkladem pro vymezování jsou geografické a hydromorfologické charakteristiky, např. soutok řek, je důvodem pro vymezení hranice vodního útvaru. Dalším důvodem po tomto kroku jsou obecně možnosti stanovení environmentálních cílů pro vodní útvar, které mohou v první řadě souviset s působením antropogenních vlivů. Analýza vlivů může vést k určení vodního útvaru jako silně ovlivněného, nebo k jeho rozdělení na části s významně odlišným stavem, s odlišnými vlivy („tlaky“), v souvislosti s hranicemi chráněných území, apod. Obecně přijaté vymezení vodních útvarů vychází z geografického vymezení, do kterého jsou zahrnuty prvky tlaků pouze v zařazení vodních útvarů stojatých vod antropogenního původu (viz dále).
V České republice se mohou vyskytovat vodní útvary povrchových vod kategorie "řeka" nebo "jezero", nebo útvary identifikované jako vodní útvary povrchových vod umělé nebo silně ovlivněné (Příloha II, 1.1 Rámcové směrnice, dále jen Příloha II).
Vzhledem k tomu, že charakterizace vodních útvarů umělých a silně ovlivněných byla provedena podle popisných charakteristik té kategorie povrchových vod, která je nejblíže příslušnému umělému nebo silně ovlivněnému vodnímu útvaru, je začlenění kteréhokoliv vodního útvaru povrchových vod do kategorie řeka nebo jezero zásadní.
Všechny vyhlášené vodní útvary kategorie "jezero", splňující obsah článku 2(5) Směrnice, jsou antropogenního původu a budou identifikovány jako silně ovlivněné vodní útvary, případně umělé (pokud nevznikly modifikací úseku toku).
Vymezení kategorie „řeka“, čili vodních útvarů povrchových tekoucích vod na území ČR bylo připravováno současně se základní pracovní typologií podle Přílohy II a vychází z členění hydrografické sítě toků na řády podle Strahlera, tj. hierarchického systému se stoupající číselnou hodnotou "charakteristiky" od pramene po ústí do moře. Princip členění hydrografické sítě podle Strahlera vychází z předpokladu, že řád toků se začne počítat od pramene jako řád 1 a bude se zvyšovat vždy při soutoku s tokem stejného řádu. Není tedy důležité, který tok (řád) se vlévá do moře, ale v tocích stejného řádu můžeme ve stejných (antropogenně neovlivněných) geografických, klimatických a geologických podmínkách nalézt srovnatelná společenstva vodních organismů, stejné fyzikální podmínky nebo stejné případně velmi podobné pozaďové (neovlivněné) koncentrace chemických látek. Řád toku podle Strahlera je v ekologické literatuře používán jako základní souhrnná typologická charakteristika. Obecné korelace s řádem toku jsou pro vzdálenost od pramene, sklon, průtok atd. Princip stanovení řádu toků podle Strahlera je naznačen na obr 2.1.
Pro vymezení vodních útvarů bylo nutné zvolit vhodnou podrobnost, která zajistí na jedné straně přiměřenou homogenitu (či heterogenitu) vodního útvaru s možností hodnotit ekologický a chemický stav útvaru jako celku, a na straně druhé zajistí dostatečnou přehlednost a možnost zpracování výsledků na úrovni celé oblasti povodí, zejména pro účely plánů oblastí povodí.
Nejmenší samostatnou jednotkou je tok řádu 4. podle Strahlera a jemu odpovídající povodí. Z toho vyplývá, že toky řádu 1-3 budou zahrnuty v povodí toku 4. řádu a nebudou vymezeny jako samostatné vodní útvary. Vodní útvary toků 4. řádu podle Strahlera označujeme jako „horní“, protože výše už neleží žádný samostatný vodní útvar a jejich rozvodnice tvoří hranici s jinými povodími toků 4. nebo vyššího řádu.
Toky vyšších řádů (5 – 8) jsou považovány za samostatné („průtočné“) vodní útvary včetně jejich mezipovodí. Do celkové plochy povodí těchto útvarů musí být započítány i plochy povodí útvarů ležících výše. Na rozdíl od vodních útvarů „horních“ mohou být „průtočné“ vodní útvary dále děleny. Samozřejmým důvodem je změna řádu toku, dále soutok s významným přítokem nižšího řádu. Dalším důvodem mohou být významné změny přirozeného charakteru toku (např. významné morfologické změny – rozdělení na úsek přirozený a silně modifikovaný). U toků vyšších řádů (> 6) byla uvážena oprávněnost či účelnost zahrnutí menších přítoků (řád < 4) do vodního útvaru, vzhledem k přirozeně rozdílným environmentálním cílům. Již zmíněným důvodem dělení jsou vodní útvary stojatých vod (nádrže, rybníky) „přerušující“ primárně geograficky vymezené vodní útvary tekoucích vod.
"Jezero" čili vodní útvar stojaté vody je vymezen pro stojaté vody, které mají plochu hladiny větší než 0,5 km2 a průměrnou dobu zdržení > 5 dní a leží na úsecích toků 4. – 8. řádu. Tyto útvary stojatých vod jsou vymezeny jako silně ovlivněný vodní útvar. Vodní útvary splňující tyto podmínky, které leží mimo říční síť, resp. na tocích řádu < 4, jsou identifikovány jako umělý vodní útvar. Ostatní stojaté vody (menší rybníky a zdrže) budou posuzovány jako vliv (pressure) na toku, čili jako součást vodního útvaru tekoucí vody, a hodnocení tohoto útvaru může vést k jeho identifikaci jako silně ovlivněný vodní útvar, ovšem beze změny kategorie.
Vlastní postup vymezení vodních útvarů tedy obsahuje následující kroky:
1. Základní systém útvarů povrchových vod tekoucích:
Dílčí povodí, resp. mezipovodí útvaru je definováno prostřednictvím uzávěrných profilů, ve kterých dochází k dále uvedené změně řádu toku podle Strahlera. Uzávěrné profily útvarů byly určeny:
- Na konci úseků toků 4. a vyššího řádu podle Strahlera, na který navazuje úsek toku vyššího řádu.
- Na konci úseku toků 6. a vyššího řádu před soutokem s tokem o jeden řád nižším.
- Na konci úseku toků 8. řádu před soutokem s tokem o 2 řády nižším.
2. Vymezení vodních útvarů povrchových vod stojatých:
- Výběr stojatých vod (nádrží apod.) splňujících daná kritéria (plocha hladiny, doba zdržení).
- Jejich začlenění do systému vodních útvarů v říční síti jako prvků „přerušujících“ vodní útvary tekoucích vod.
3. Vymezení dalších vodních útvarů povrchových vod tekoucích:
- Vymezení dalších vodních útvarů tekoucích vod nad a pod určenými vodními útvary povrchových vod stojatých ("jezery") v předchozím kroku, tedy bez omezení změny řádu toku.
A.2.1.3. Aktualizace vymezení vodních útvarů v roce 2006
Na základě zkušeností se zpracováním charakteristik oblastí povodí navrhli správci povodí v roce 2005 některé změny ve vymezení vodních útvarů, které VÚV T.G.M.,v.v.i., zapracoval do aktualizovaného seznamu útvarů. Zároveň byla v roce 2005 dokončena nová Hydrogeologická rajonizace a zpracovány vrstvy toků a rozvodnic v měřítku 1:10 000. Na základě těchto změn bylo nutno upravit vymezení vodních útvarů podle metodického návodu odboru vodohospodářské politiky Ministerstva zemědělství a odboru ochrany vod Ministerstva životního prostředí pro rok 2006.
Aktualizace vymezení vodních útvarů v roce 2006 zahrnovala zejména převod jejich geografické identifikace z Digitální základní vodohospodářské mapy 1:50 000 (případně vymezení nově upravených nebo nově navržených útvarů) na příslušné geografické vrstvy DIBAVOD (Digitální báze vodohospodářských dat). Útvary povrchových vod byly aktualizovány nad vrstvou vodních toků – jemné úseky DIBAVOD ve verzi 1.0 z 31.10.2005.
Výstupem prací jsou aktualizované geografické vrstvy, tabulky:
- vodní útvary povrchových vod tekoucích,
- úseky vodních toků tvořících vodní útvary povrchových vod tekoucích (1:10 000),
- vodní útvary povrchových vod stojatých (1:10 000),
- rozvodnice, resp. dílčí povodí útvarů povrchových vod (1:10 000).
Aktualizovaná verze 2006 pracuje s celkovým počtem 1 141 vodních útvarů v České republice (z nichž bylo 13 určeno jako plně spravované jinými státy – 2 Polskem, 5 Slovenskou republikou a 6 Německem), 1 070 je zařazeno do kategorie "řeka" (tekoucí vody), 71 kategorie "jezero" (stojaté vody). Stojaté vody, které nejsou vymezeny jako vodní útvary, jsou součástí příslušných vodních útvarů tekoucích vod ("řeka").
Tab. A.2.1 Vodní útvary
V oblasti povodí Moravy bylo vymezeno 189 vodních útvarů povrchových vod, z toho je 184 VÚ spravováno v ČR (183 je plně pod správou ČR, 1 ve spolupráci se Slovenskou republikou), 5 je plně spravováno Slovenskou republikou. Z celkového počtu je 181 útvarů zařazeno do kategorie vodní útvary tekoucích vod a 3 do kategorie vodní útvary stojatých vod.
Vodní útvary povrchových vod byly opatřeny slovním označením, ve kterém je obsažen název páteřního toku a uzávěrný profil vodního útvaru, dále jednoznačným identifikátorem, vycházejícím z datového modelu databáze DIBAVOD. Pro vodní útvary v kategorii tekoucích vod byl použit kód posledního segmentu říční sítě ve vodním útvaru (UTOKH_ID), který má formu osmimístného kódu. Vodní útvary v kategorii stojatých vod mají identifikátor dvanáctimístný, tento kód odpovídá identifikátoru nádrže ve výše zmíněné databázi. Pro jednoduší orientaci doplnil zpracovatel označení vodních útvarů pracovními čísly, jedná se o pořadová čísla vodních útvarů dle hydrologického pořadí.
Seznam vodních útvarů v oblasti povodí Moravy je obsažen v tabulce TA 2.1a. Vymezení útvarů povrchových vod v oblasti povodí Moravy je patrné z mapy MA 2.1a.
Hodnoty průtoků Q100 ve vybraných profilech v oblasti povodí Moravy jsou graficky znázorněny v mapě MA 2.1b.
A.2.1.4. Charakterizace typů útvarů povrchových vod
Vodní útvary povrchových vod byly zařazeny do dvou kategorií – "řeky" a "jezera" podle článku 2(4) a 2(5), resp. kapitoly 1.1. Přílohy II, "jezera" jsou silně ovlivněné vodní útvary, výjimečně umělé vodní útvary. Všechny vodní útvary kategorie "jezera" v oblasti povodí Moravy jsou silně ovlivněné vodní útvary.
Pro každou kategorii povrchových vod musí být odpovídající vodní útvary v oblasti povodí rozděleny na typy.
Systém A dle Přílohy II. - útvary povrchových vod se v oblasti povodí nejprve rozdělí do odpovídajících ekoregionů. Vodní útvary v každém ekoregionu se pak rozdělí na typy vodních útvarů povrchových vod podle popisných charakteristik:
- nadmořská výška
- velikost plochy povodí
- geologický typ
Systém B dle Přílohy II. - útvary povrchových vod se v oblasti povodí rozdělí na typy s použitím hodnot závazných popisných charakteristik (nadmořská výška, zeměpisná šířka, zeměpisná délka, geologie, velikost povodí) a takových volitelných charakteristik, nebo jejich kombinací, které jsou potřebné pro spolehlivé určení specifických referenčních biologických poměrů.
Zpracování pracovní typologie vodních útvarů probíhalo současně s jejich vymezováním – zásadně se jedná o typologii vodních útvarů jako celků, nikoliv o typologii jednotlivých toků, resp. úseků toků.
Pracovní typologie vodních útvarů v České republice byla zvolena podle systému B, používá však popisné charakteristiky a meze podle systému A s přidáním jediné doplňující charakteristiky – řádu toku v uzávěrném profilu vodního útvaru pro "řeky". Další doplnění navíc vychází z toho, že pásmo nadmořských výšek 200–800 m n. m. bylo rozděleno na dvě podpásma 200–500 a 500–800 m n. m. Podle tohoto členění byly pro jednotlivé vodní útvary zpracovány popisné charakteristiky a útvary byly zařazeny do příslušných typů určených číselným kódem podle hodnot jednotlivých popisných deskriptorů (viz Tab. A.2.2 pro útvary v kategorii řeka a v Tab. A.2.3. v kategorii jezero).
Tab. A.2.2 Popisné charakteristiky typů útvarů povrchových vod v kategorii „řeka“
Pro vodní útvary povrchových vod v kategorii jezera (stojaté vody) je také použit systém B, který využívá popisné charakteristiky systému A s přidáním doplňující charakteristiky „teoretická doba zdržení“.
Specifické rozdělení bylo použito v případě „teoretické doby zdržení“ vytvořením kategorií 5 – 10 dnů, 10 – 365 dnů a více než 365 dnů. První kategorie reprezentuje nádrže s vysokou obměnou vody, kde se až na výjimky nevytváří stabilní teplotní zvrstvení. Druhá kategorie reprezentuje nádrže s průměrnou a delší dobou zdržení do jednoho roku a tvorbou stabilní teplotní stratifikace. Poslední kategorie je vyhrazena pro nádrže s velmi dlouhou dobou zdržení a víceletým cyklem hospodaření a tvorbou stabilní teplotní stratifikace.
Pracovní typologie vodních útvarů povrchových vod stojatých a přístupy ke stanovení ekologického potenciálu budou výrazně ovlivněny účelem modifikace původních vodních útvarů.
Tab. A.2.3 Popisné charakteristiky typů útvarů povrchových vod v kategorii „jezero“
Pro vodní útvary tekoucích vod vychází z mechanického pojetí pracovní typologie cca 70 typů. Podstatnou část ovšem tvoří typy "vzácné", tj. zahrnující méně než 5 vodních útvarů, což nemá význam pro stanovení typově referenčních podmínek atd. Byla proto provedena agregace vzácných typů, respektující geografickou a typovou blízkost dotčených vodních útvarů.
V oblasti povodí Moravy je vymezeno 39 typů vodních útvarů tekoucích vod a 3 typy vodních útvarů stojatých vod. Rozdělení je patrné z tabulky A.2.4. Každý typ je reprezentován pětimístným (tekoucí vody), resp. šestimístným (stojaté vody) číslem, jehož cifry uvádějí čísla kódů deskriptorů ve výše uvedených tabulkách.
Referenční podmínky pro typy útvarů povrchových vod
Pro každý typ útvaru povrchové vody musí být stanoveny typově specifické hydromorfologické a fyzikálně chemické podmínky, jež představují hodnoty hydromorfologických a fyzikálně chemických kvalitativních složek specifikované pro daný typ útvaru povrchové vody pro velmi dobrý ekologický stav. Musí být stanoveny typově specifické biologické referenční podmínky, jež představují hodnoty složek biologické kvality specifikované pro příslušný typ útvaru povrchové pro velmi dobrý ekologický stav.
Pro první plánovací cyklus byly referenční podmínky odvozeny expertním odhadem. V současné době je testován výpočetní model v systému ARROW pro hodnocení ekologického stavu dle požadavků Rámcové směrnice, tento hodnotící model bude případně použit ve druhém plánovacím cyklu.
Typově specifické referenční podmínky a maximální ekologický potenciál
Referenční podmínky pro umělé nebo silně ovlivněné útvary povrchové vody, představuje tzv. maximální ekologický potenciál, který musí být odvozen z referenčních podmínek pro nejbližší (nejvíce podobný) typ vodního útvaru.
Typy vodních útvarů povrchových vod (tekoucích) v oblasti povodí Moravy jsou znázorněny v mapě MA 2.1c, skupiny typů vodních útvarů povrchových vod v oblasti povodí Moravy v mapě MA 2.1d a ekoregiony v oblasti povodí Moravy v mapě MA 2.1e.
Tab. A.2.4 Typy vodních útvarů v oblasti povodí Moravy
Přílohy:
Mapa MA 2.1c – Typy útvarů povrchových vod – tekoucích
Mapa MA 2.1d – Skupiny typů vodních útvarů povrchových vod - tekoucích
Mapa MA 2.1e – Ekoregiony
A.2.2.1. Vymezení útvarů podzemních vod
Vymezení útvarů podzemních vod vyplývá z textu Rámcové směrnice a z navazujících Guidance dokumentů. Toto vymezení bylo iterativním procesem.
První krok tohoto vymezení vychází z přírodních podmínek podzemních vod, jako je systém proudění a hranice hydrogeologických struktur. Základním podkladem pro vymezování útvarů podzemních vod v ČR je využití hydrogeologické rajonizace. Hydrogeologická rajonizace se v ČR používá již více než 40 let a hydrogeologické rajony jsou základní jednotky pro bilanci množství podzemních vod.
V útvarech podzemních vod se většinou vyskytuje tzv. souvislé zvodnění, které se v případě pánevních struktur realizuje nezávisle na nejbližší erozní bázi (tj. nikoliv do nejbližšího toku) a prakticky to znamená, že hydrogeologická rozvodnice má jiný průběh než hydrologická. Takovéto útvary jsou většinou významné z vodohospodářského hlediska jako zdroje vody pro pitné účely.
Naproti tomu jiné skupiny útvarů mají pouze lokální zvodnění, tj. jejich kolektory jsou zpravidla odvodněny do nejbližší erozní báze - do nejbližšího, většinou drobného toku. Tyto struktury mají pouze místní vodohospodářský význam.
Hranice útvarů se souvislým zvodněním jsou převážně generalizované hranice významných kolektorů (tj. geologické hranice), případně hydraulické hranice, na rozdíl od útvarů s nesouvislým zvodněním, kde lze využít hranice hydrologické.
Za útvar podzemní vody není považován každý existující kolektor, ale každý takovýto útvar se skládá z jednoho nebo více významných kolektorů (hranice kolektorů jsou pro zjednodušení totožné s hranicí celého útvaru). Významnost kolektoru, tedy jeho zařazení pro potřeby Rámcové směrnice, se určovalo podle využívání podzemní vody. Více kolektorů mají pouze křídové útvary.
Na základě analýzy byly zpracovány hranice útvarů podzemních vod. Tyto útvary jsou zpracovány do jednotlivých vrstev ležících nad sebou:
- útvary podzemních vod - svrchní (kvartér, coniak)
- útvary podzemních vod - hlavní
- útvary podzemních vod - hlubinné (bazální kolektor cenomanu)
Přílohy:
Tabulka TA 2.2a – Přírodní charakteristiky vodních útvarů podzemních vod a jejich jednotlivých kolektorů
Tabulka TA 2.2b – Pracovní jednotky vodních útvarů podzemních vod
Tabulka TA 2.2c – Promítnutí vodních útvarů podzemních vod do vodních útvarů vod povrchových
Mapa MA 2.2a – Vymezení vodních útvarů podzemních vod
Mapa MA 2.2b – Vymezení pracovních jednotek vodních útvarů podzemních vod
A.2.2.2. Aktualizace vodních útvarů podzemních vod 2006
Aktualizace vymezení vodních útvarů podzemních vod vycházela, oproti povrchovým vodám, z významnější změny podkladů. V etapě charakterizace oblastí povodí v ČR, která byla ukončena v roce 2004, bylo VÚV T.G.M., v.v.i., provedeno vymezení útvarů podzemních vod ve dvou krocích – nejprve na základě přírodních podmínek a dále, na základě analýzy vlivů a dopadů, bylo vymezení upraveno podle antropogenní činnosti. Jako základ vymezení byly využity hydrogeologické rajony. Vymezení však komplikoval fakt, že v té době platné hydrogeologické rajony nebylo možno pro potřeby Rámcové směrnice bez významných úprav použít. Projekt VaV „Hydrogeologická rajonizace“, zaměřený na přepracování stávající rajonizace, byl však VÚV T.G.M., v.v.i., ze strany MŽP zadán až ve druhém pololetí roku 2002 s termínem ukončení prosinec 2005. Pro etapu charakterizace (2004) bylo rozhodnuto o alespoň částečném využití výsledků z projektu VaV pro vymezení vodních útvarů. Vzhledem k časovému omezení byly použity předběžně vymezené hydrogeologické rajony z tzv. základního a hlubinného horizontu a prakticky nezměněné stávající kvartérní rajony. K těmto hydrogeologickým rajonům byla pro účely charakterizace zpracována provizorní geografická vrstva s přesností měřítka přibližně 1:500 000.
Mezitím (2005) dospělo řešení projektu VaV k definitivnímu vymezení hydrogeologických rajonů a uchycení jejich hranic na závazné geografické vrstvy geologických map, rozvodnic, vodních toků a případně jiných typů linií či polygonů. V případě základního horizontu hydrogeologických rajonů v naprosté většině došlo pouze k upřesnění hranic, jen v několika málo případech k významnějším změnám ve vymezení. Oproti tomu je podle očekávání významně jiná podoba kvartérních hydrogeologických rajonů.
V tabulkách je zpracován seznam vymezených útvarů podzemních vod, členěný podle oblastí povodí podle vodního zákona a jsou uvedena také příslušná hlavní povodí, resp. oblasti povodí podle čl. 2 (5) Rámcové směrnice (Labe, Dunaj, Odra).
Součástí tabulky A.2.6 je identifikátor útvarů podzemních vod, složený z pěti čísel. První čtyři čísla odpovídají číslování nových hydrogeologických rajonů, páté číslo je buď pořadové číslo útvaru
v rámci hydrogeologického rajónu, nebo nula, pokud je útvar podzemních vod totožný s hydrogeologickým rajónem. V tabulce je dále uveden název a plocha útvaru podzemních vod.
V následujícím plánovacím období již bude plně využito aktualizovaného vymezení útvarů podzemních vod.
Tab. A.2.5 Aktualizovaná verze 2006 pracuje s celkovým počtem 173 vodních útvarů podzemních vod
Tab. A.2.6 Tabulka vodních útvarů podzemních vod v oblasti povodí Moravy
Vymezení pracovních jednotek pro hodnocení vlivů na útvary podzemních vod
Útvary podzemních vod jsou na rozdíl od útvarů povrchových vod často plošně velmi rozsáhlé a jejich velká rozloha znemožňuje dostatečně podrobné hodnocení jednotlivých vlivů a jejich dopadů na stav útvarů podzemních vod. Z tohoto důvodu byla většina vodních útvarů, ještě než bylo zahájeno hodnocení stavu útvarů, rozdělena na menší pracovní jednotky.
Výchozím podkladem byly nově vymezené útvary podzemních vod.
První krok tvorby pracovních jednotek spočíval v rozdělení vymezených útvarů podzemních vod na dvě skupiny. Jednu skupinu tvoří útvary, které nebyly pro další analýzy děleny. Jsou to převážně útvary se souvislým zvodněním, ve kterých oběh podzemní vody není vázán na hydrologické rozvodnice povrchových vod a vlivy působící v jedné části útvaru mohou ovlivnit i jakékoli místo ve zbytku útvaru. Typickým přestavitelem jsou hluboké křídové pánevní struktury. Dalším faktorem byla velikost plochy útvaru. Mezi útvary, které nebyly dále členěny, patří všechny útvary svrchní vrstvy, hluboké struktury (např. Velkoopatovická křída) a menší nebo specifické útvary v základní vrstvě (např. Krystalinikum jižní části Východních Sudet - Morava po soutok s tokem Moravská Sázava nebo Mladečský kras). Jejich přehled v oblasti povodí Moravy je uveden v tabulce A.2.7.
Druhou skupinu tvoří zbylé útvary základní vrstvy, zejména v oblasti krystalinika a proterozoika, kde oběh podzemní vody kopíruje hydrologické členění povrchových vod a je tedy možné tyto plošně velké vodní útvary dále dělit na menší pracovní jednotky hranicemi povodí útvarů povrchových vod.
Technicky spočíval postup tvorby pracovních jednotek v rozdělení základní vrstvy útvarů podzemních vod na skupinu nedělitelných a dělitelných útvarů. Dělitelné útvary byly poté geograficky rozděleny vrstvou povodí útvarů povrchových vod (verze 3, duben 2006). Vytvořená vrstva útvarů byla dále upravována tak, aby nejmenší rozdělená jednotka měla plochu cca 10 km2. Menší plochy vzniklé dělením byly přiřazeny k některé z větších ploch při zachování logiky příslušnosti k hydrologickému povodí. Výsledkem rozdělení je 204 pracovních jednotek vzniklých rozdělením základních útvarů. Útvary svrchní vrstvy děleny nebyly.
Vymezení útvarů podzemních vod respektuje vymezení hydrogeologických rajonů, kda pro využití hranic převažuje hydrogeologické hledisko. Jejich hranice tedy nerespektují hranice 8 oblastí povodí. Oproti tomu vymezení pracovních jednotek až na výjimky (nedělitelné nebo nedělené útvary) jsou v souladu s hranicemi mezi oblastmi povodí a lze je tedy využít v průběhu prací pro sběr a průběžné hodnocení dat, stejně jako pro administrativní účely.
Tab. A.2.7 Nedělitelné nebo nedělené vodní útvary podzemních vod v oblasti povodí Moravy
A.2.2.4. Všeobecný charakter nadložních vrstev
Pro posuzování rizika kontaminace podzemních vod jsou klíčovými kriterii hydrogeologické vlastnosti horninového prostředí a pokryvných útvarů. Souhrnně jsou zpracovány do map zranitelnosti půdy a horninového prostředí. Zranitelnost půdy a horninového prostředí je však možno použít pouze pro hodnocení rizika plošného znečištění, neboť nemůže postihnout lokální zranitelnost.
Chceme-li použít mapy zranitelnosti, je zároveň nutné definovat, pro které znečišťující látky. V ČR byly v současné době zpracovány 3 základní mapy zranitelnosti – mapa obecné zranitelnosti horninového prostředí (využitelná např. pro plošné znečištění dusíkem), mapa zranitelnosti horninového prostředí vůči acidifikaci a mapa zranitelnosti půdy a horninového prostředí vůči pesticidům (atrazinu).
Všechny 3 mapy byly zpracovány ve formě geografické vrstvy pro celou ČR. Tak nebylo nutno zranitelnost generalizovat na útvary podzemních vod a zůstal zachován potřebný detail.
Mapa zranitelnosti horninového prostředí vůči dusičnanům (obecná zranitelnost) byla zpracována ve dvou krocích. Nejprve byl kombinován typ zvodnění a charakteristiky horninového prostředí s ochranným účinkem pokryvných vrstev a stropních izolátorů, ze kterého vzešly 4 kategorie rizika znečištění. V druhém kroku byly kombinovány 4 kategorie rizika znečištění se 3 kategoriemi průtočností horninového prostředí (kolektoru).
Výsledkem je klasifikace území do 3 kategorií podle zranitelnosti (viz obr. 2.2).
Pro mapu zranitelnosti horninového prostředí vůči acidifikaci bylo nutno zohlednit hlavně pufrační schopnost horninového prostředí, resp. potenciální možnost uvolňovat alkalické složky (Na, K, Ca a Mg) z hornin.
Pro tvorbu mapy zranitelnosti acidifikací byly využity výsledky z téměř 10 000 silikátových analýz hornin předkvartérního stáří z ČR (provedené v Českém geologickém ústavu při geochemickém mapování hornin). Výsledky silikátových analýz byly přiřazeny jednotlivým petrografickým typům hornin a typy hornin byly poté rozděleny do 5 kategorií podle schopnosti odolávat přísunu acidifikujících látek.
Nejrizikovější skupinou hornin jsou písky a pískovce a dále granity a ryolity s velmi nízkým obsahem bazických kationtů. Na opačné straně stupnice stojí horniny, které vysokým obsahem bazických kationtů mohou velmi dobře neutralizovat přísun acidifikujících látek. Mezi takové horniny patří všechny vápence a serpentinity a o něco méně i čediče, bazalty, slíny, slínovce a další (viz obr.2.3).
Mapa zranitelnosti půdy a horninového prostředí vůči atrazinu v sobě zahrnula kromě prvků z mapy obecné zranitelnosti také vlastnosti půd vázat na sebe určité skupiny pesticidů (obsah jílovitých částic), sklony terénu, prostředí nenasycené zóny a pH prostředí. Výsledkem je 5 kategorií zranitelnosti pro pesticidy (viz obr. 2.4).
Obr. 2.2 Mapa obecné zranitelnosti horninového prostředí (vůči dusičnanům)
Obr. 2.3 Mapa zranitelnosti horninového prostředí vůči acidifikaci
Obr. 2.4 Mapa zranitelnosti půdy a horninového prostředí vůči atrazinu
A.2.3.1. Vodní útvary určené k odběru vody pro lidskou spotřebu
Využívaná území pro odběr vody pro lidskou spotřebu
Seznam využívaných území pro odběr vody pro lidskou potřebu byl sestaven na základě aktualizované evidence o odběrech a vypouštění uložené na portálu ISVS Voda (http://www.voda.gov.cz/). Z ní jsou vybrány údaje o odběrech, které jsou využívány pro odběr surové povrchové nebo podzemní vody, která je dále upravována na vodu pitnou. Pro účely tohoto výběru byl použit číselník OKEČ (Odvětvová klasifikace ekonomických činností podle ČSÚ)., byly vybrány pouze odběry s čísly OKEČ uvedené v tabulce A.2.8.
Tab. A.2.8 Kódy a názvy OKEČ podle ČSÚ použité pro výběr odběrů z evidence odběrů a vypouštění ISVS Voda
Po provedeném primárním výběru podle OKEČ byl proveden druhotný výběr těch odběrů, které měly územní identifikaci (x a y souřadnice). Výsledný výběr byl dále rozdělen na odběry povrchových vod a odběry podzemních vod.
Výběry jsou sestaveny samostatně pro povrchové a samostatně pro podzemní vody s propojením do dvou společných databází.
Výsledkem provedených výběrů jsou dvě geografické vrstvy odběrů (resp. zdrojů) pro povrchové a podzemní vody, které obsahují informace o příslušnosti daného odběru (zdroje) k mezinárodní oblasti povodí a oblasti povodí v ČR. V připojených tabulkách je také informace o příslušnosti odběru k útvaru povrchové nebo podzemní vody. V případě podzemních vodních útvarů není informace doplněna u všech odběrů, protože některé leží v oblastech, kde je lokalizováno více vodních útvarů nad sebou a informace o příslušnosti odběru k jednomu z útvarů nebyla k dispozici.
K 31.10.2006 bylo do Registru v oblasti povodí Moravy zařazeno celkem 252 odběrů povrchových a podzemních vod, přičemž odběrů povrchových vod bylo 33 a odběrů podzemních vod 219. Přehledné zobrazení odběrů v oblasti povodí Moravy je na mapě MA 2.3a.
Vedle odběrů, které jsou řádně povoleny a provozovány, vyžaduje Rámcová směrnice, aby byly do Registru zařazeny i vodní útvary/oblasti, kde se s odběrem vody počítá v budoucnu.
Údaje o těchto územích dosud nebyly v Registru vedeny z toho důvodu, že pro ně neexistovaly odpovídající podklady, a tudíž nebyla k dispozici ani příslušná geografická vrstva.
Aby Registr alespoň dočasně obsahoval oblasti, které vyžadují ochranu pro budoucí využití povrchových nebo podzemních vod, jsou do něj zahrnuty Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) vyhlášené v letech 1979–1981 nařízeními vlády.
CHOPAV představují území, která mají být přednostně chráněna jako přirozené zásobárny kvalitní surové povrchové a podzemní vody, která může být v budoucnu využita pro zásobování obyvatel. Představují tedy v podstatě typ výhledových oblastí pro odběry surové vody. Vzhledem k jejich značnému rozsahu je však zřejmé, že by relativně přísné cíle muselo splňovat velké množství vodních útvarů. Otázka zařazení CHOPAV do Registru včetně rozsahu a specifikace cílů, které mají vztah k vodám, bude předmětem dalšího vývoje plánovacího procesu v jednotlivých časových etapách.
V současné době jsou CHOPAV v Registru přinejmenším dočasně zařazeny jako typ území výhledově sloužící pro odběr vody pro lidskou spotřebu.
V oblasti povodí Moravy leží nebo do ní zasahuje celkem šest území CHOPAV, čtyři vymezené pro povrchové vody a dva pro podzemní vody. Jejich přehled je uveden v tabulce A. 2.9. Přehledné zobrazení CHOPAV v oblasti povodí Moravy je na mapě MA 2.3a.
Tab. A.2.9 CHOPAV pro povrchové a podzemní vody v oblasti povodí Moravy
Ochranná pásma vodních zdrojů
Ochrana vodních zdrojů v ČR má svou dlouholetou tradici. Podrobně jsou specifikována už v zákoně z r. 1955 č. 11 Sb., o vodním hospodářství. V § 14 stanoví ochranná území, určí, jakým způsobem se ochrana v ochranném území provádí (lze omezit užívání nemovitostí popřípadě nařídit potřebné úpravy) a kdo hradí náklady spojené z jeho zřízením.
V zákoně č. 138/1973 Sb., o vodách, byla ochrana vodních zdrojů stanovena v §19 jako pásma hygienické ochrany (PHO) 1., 2. (popřípadě 2a a 2b) a 3. stupně. . Stanovení PHO bylo vázáno na hygienickou Směrnici č. 51/1979. Plošný rozsah každého stupně PHO byl navrhován podle podrobných pokynů a PHO 3. stupně bylo určeno rozvodnicí vodní (vodárenské) nádrže Podle této legislativy jsou PHO některých vodních zdrojů, zejména vodárenských nádrží, platná dodnes.
Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, v platném znění, vymezuje v § 30 k ochraně vydatnosti, jakosti a zdravotní nezávadnosti zdrojů podzemních nebo povrchových vod využívaných nebo využitelných pro účely zásobování pitnou vodou ochranná pásma (OP).
Stanovují se OP I. a II. stupně. OP I. stupně slouží k ochraně vodního zdroje v bezprostředním okolí jímacího nebo odběrného zařízení. Stanovuje se jako souvislé území
- u vodárenských nádrží a u dalších nádrží určených výhradně pro zásobování pitnou vodou pro celou plochu hladiny nádrže při maximálním vzdutí,
- u ostatních nádrží s vodárenským využitím jiné než uvedené výše s minimální vzdáleností hranice jeho vymezení na hladině nádrže 100 m od odběrného zařízení,
- u vodních toků s jezovým vzdutím a bez jezového vzdutí na břehu,
- u zdrojů podzemní vody a
- individuálně v ostatních případech.
OP II. stupně slouží k ochraně vodního zdroje tak, aby nedocházelo k ohrožení jeho vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti. Stanovuje se vně ochranného pásma I. stupně a může být tvořeno jedním souvislým nebo více od sebe oddělenými územími v rámci hydrologického povodí nebo hydrologického rajonu.
Za prokázané omezení užívání pozemků a staveb v OP náleží jejich vlastníkům náhrada OP stanovuje, ruší nebo mění vodoprávní úřad na návrh nebo z vlastního podnětu. Tam, kde nejsou stanovena ochranná pásma podle nové legislativy, platí stále pásma hygienické ochrany stanovena podle vodního zákona č. 138/1973 Sb., o vodách. Stanovení ochranných pásem je vždy veřejným zájmem.
Seznam vodárenských nádrží a zásady pro stanovení a změny ochranných pásem vodních zdrojů stanovuje vyhláška MŽP 137/1999 Sb. V oblasti povodí Moravy je šest vodárenských nádrží (Bojkovice, Fryšták, Karolinka, Ludkovice, Opatovice a Slušovice) ), přehled je uveden v tab. A.2.10.
Přílohy:
Mapa MA 2.3a – Území vyhrazená pro odběr vody pro lidskou spotřebu
Mapa MA 2.3b – Ochranná pásma a pásma hygienické ochrany vodárenských nádrží
Tab. A.2.10 Ochranná pásma vodárenských nádrží v oblasti povodí Moravy
Zdroj: Povodí Moravy, s.p.
A.2.3.3. Povrchové vody využívané ke koupání
Třetím typem chráněného území podle přílohy IV Rámcové směrnice jsou vody určené k rekreaci nebo území vyhrazená jako rekreační vody, včetně oblastí určených jako vody ke koupání.
Právní předpis, který se k tomuto typu území v legislativě Společenství vztahuje, je směrnice 2006/7/ES o řízení jakosti vody ke koupání. Směrnice bude do české legislativy transponována zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách, v platném znění, který definuje povrchové vody využívané ke koupání osob, stanovuje povinnost kontroly kvality těchto vod a opatření v případě nevyhovující kvality vody. Seznam koupacích míst od koupací sezóny 2006 je uveden ve vyhlášce č. 159/2003 Sb., ve znění vyhlášky č. 168/2006 Sb. a vyhlášky č. 152/2008 Sb., kterou se stanoví povrchové vody využívané ke koupání osob. Jelikož však ve smyslu § 10, odst. 2 vyhlášky č. 142/2005 Sb., o plánování v oblasti vod, bylo ve schváleném časovém plánu a programu prací stanoveno období, za které byly shromažďovány a používány podkladové údaje, na roky 2000 – 2005, data z monitoringu byla využívána z r. 2006, případně doplnění z r. 2007, jsou použity údaje z vyhlášky č. 168/2006 Sb., aby hodnocení využití vod bylo ze stejného časového období.
Dále se ke koupalištím vztahuje zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v platném znění, který stanovuje hygienické požadavky na koupaliště ve volné přírodě, umělá koupaliště, bazény, sauny a povinnosti jejich provozovatelů. Tento zákon bude novelizovaný na základě směrnice 2006/7/ES o řízení jakosti vody ke koupání. Požadavky jsou konkretizovány v prováděcí vyhlášce č. 135/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity venkovních hracích ploch.
Vymezení koupacích oblastí a koupališť ve volné přírodě zajišťují Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo životního prostředí a jimi řízené organizace, za jejich lokalizaci a vedení v informačním systému veřejné správy odpovídá Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v. v. i. Za shromažďování údajů o jakosti vody v koupacích oblastech během koupací sezóny odpovídají místně příslušné hygienické stanice, centrální zpracování dat a ukládání údajů do informačního systému Ministerstva zdravotnictví zajišťuje Státní zdravotní ústav a Ministerstvo zdravotnictví.
Ministerstvem zdravotnictvím jsou registrována všechna přírodní koupaliště, obsahem Registru je pouze vybraná skupina čistě přírodních lokalit. Jejich celková kategorizace a kódování vyplývá z tab. A.2.11.
Tab. A.2.11 Systém klasifikace a kódování nádrží a toků pro potřeby koupacích oblastí a koupališť ve volné přírodě
V oblasti povodí Moravy bylo k 31.10.2006 evidováno celkem 21 rekreačních vod zahrnujících 19 koupacích oblastí podle přílohy vyhlášky č. 159/2003 Sb., ve znění vyhlášky č. 168/2006 Sb., a 2 koupaliště ve volné přírodě podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. Podrobnosti ke všem rekreačním vodám jsou uvedeny v tabulkách A.2.12 a A. 2.13. Přehledné zobrazení koupacích oblastí a koupališť ve volné přírodě je na mapě MA 2.3c.
Tab. A.2.12 Koupací oblasti podle přílohy k vyhlášce č. 159/2003 Sb., ve znění vyhl. č. 168/2006 Sb., v oblasti povodí Moravy (rok 2006)
Tab. A.2.13 Koupaliště ve volné přírodě podle zákona 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů v oblasti povodí Moravy
Přílohy:
Mapa MA 2.3c – Území vyhrazená jako rekreační vody a vody ke koupání
A.2.3.4. Oblasti citlivé na živiny
Čtvrtým typem chráněného území podle přílohy IV Rámcové směrnice jsou oblasti citlivé na živiny včetně zranitelných oblastí podle směrnice 91/676/EHS a citlivých oblastí podle směrnice 91/271/EHS.
Zranitelné oblasti
Zranitelná oblast je pojem, který definuje Nitrátová směrnice (SR 91/676/EHS). Jsou to oblasti, povodí nebo jejich části, kde zemědělské činnosti nepříznivě ovlivňují koncentrace dusičnanů v povrchových a podzemních vodách. Jsou to i takové oblasti, které mají vliv na povrchové, pobřežní a mořské vody, ve kterých dochází vlivem úniku dusíku ze zemědělství k eutrofizaci s následnými nepříznivými dopady na celý vodní ekosystém.
Gesci nad implementací Nitrátové směrnice v České republice má Ministerstvo životního prostředí v oblasti vymezování zranitelných oblastí a monitoringu vod, Ministerstvo zemědělství pak v oblasti zpracování Akčních programů a Zásad správné zemědělské praxe.
Principy nitrátové směrnice byly do české legislativy transponovány § 33, zákona č. 254/2001 Sb., (vodního zákona), a vymezení zranitelných oblastí bylo upraveno nařízením vlády č. 103/2003 Sb., kterým se stanoví zranitelné oblasti a upraví používání a skladování hnojiv a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech. Vymezení zranitelných oblastí nabylo účinnosti dne 11. dubna 2003, zranitelné oblasti jsou v nařízení vlády definovány výčtem katastrálních území. Postup vymezení zranitelné oblasti na území ČR byl založen především na vyhodnocení koncentrací dusičnanů v povrchových a podzemních vodách a analýze citlivosti území k průniku dusičnanů do vod. Současně bylo ověřováno, že zjištěné znečištění pochází ve větší míře ze zemědělského hospodaření.
Z nařízení vlády 103/2003 Sb., vyplynula povinnost nejpozději do čtyř let od prvního vymezení provést revizi důvodů vedoucích k vymezení oblastí (vyhodnocení monitoringu, analýza dalších podkladů – např. úrovně hnojení půd) a na základě výsledku rozšířit nebo redukovat rozsah zranitelných oblastí. Rozsah zranitelných oblastí byl revidován v r. 2007 vydáním nařízení vlády č. 219/2007 Sb., s účinností od 1.9.2007.
Do Registru chráněných území podle Rámcové směrnice jsou v současné době zařazeny zranitelné oblasti podle přílohy č. 1 nařízení vlády č. 219/2007 Sb., v rozsahu vyjmenovaných katastrálních území. Technickým podkladem je geografická vrstva katastrálních území předaná pro potřeby vymezení Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním.
V oblasti povodí Moravy byly vymezeny zranitelné oblasti v celkovém rozsahu 1 973 km2, což představuje asi 19,7 % celkové rozlohy oblasti povodí. V oblasti povodí Moravy leží nebo do něj částečně zasahuje 306 katastrálních území zařazených mezi zranitelné oblasti. Tato oblast povodí má nejmenší podíl rozlohy zranitelných oblastí ze všech oblastí povodí v ČR. Rozložení zranitelných oblastí je patrné z mapy MA 2.3d.
Přílohy:
Mapa MA 2.3d – Území citlivá na živiny – zranitelné oblasti
Citlivé oblasti
Citlivá oblast je pojem, který definuje směrnice 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod. Jsou to vodní útvary (řeky nebo jejich úseky, jezera a další nádrže, pobřežní a mořské vody) v nichž vlivem vypouštění odpadních vod z aglomerací větších než 10 000 ekvivalentních obyvatel (EO) dochází buď k eutrofizaci vod, překročení limitních koncentrací dusičnanů nebo je ohroženo plnění cílů jiných směrnic Společenství. Směrnice umožňuje nevymezovat citlivé oblasti v případě, že se příslušný stát zaváže aplikovat přísnější požadavky na čištění odpadních vod (odstraňování fosforu a dusíku) z aglomerací nad 10 000 EO celoplošně.
V České republice byla provedena analýza požadavků směrnice s návrhem vymezení citlivých oblastí. V první fázi byly navrženy k vymezení především eutrofní vodní nádrže a některé úseky toků, zejména dolních pomalu tekoucích velkých řek. Poté byla provedena analýza všech zdrojů vypouštění z aglomerací nad 10 000 EO, ze které vyplynulo, že optimálním řešením by bylo nevymezovat citlivé oblasti a ve všech aglomeracích nad 10 000 EU na území ČR intenzifikovat odstraňování celkového fosforu. Tento výsledek byl podpořen i ekonomickou kalkulací nákladů pro čtyři možné varianty řešení, jak s vymezováním citlivých oblastí, tak s aplikací opatření v celé ploše České republiky. Po analýze výsledků rozhodlo MŽP, že příslušná opatření pro citlivé oblasti budou platná na celém území státu a citlivé oblasti nebudou vymezeny.
Principy směrnice o čištění městských odpadních vod byly do české legislativy transponovány § 32, zákona č. 254/2001 Sb., (vodního zákona). Rozhodnutí nevymezovat konkrétní citlivé oblasti je zakomponováno v nařízení vlády č. 229/2007 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 61/2003 Sb. o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech. V § 11 tohoto nařízení vlády, je stanoveno, že citlivými oblastmi jsou všechny vody na území ČR.
V souladu se zněním směrnice 91/271/EHS, lze považovat přístup ČR k citlivým oblastem jako uplatnění principu aplikace opatření na celém území státu bez vymezování specifických citlivých oblastí.
Z výše uvedených důvodů nebude Registr chráněných území v oblasti povodí Moravy obsahovat kategorii citlivá oblast.
A.2.3.5. Oblasti vymezené pro ochranu stanovišť nebo druhů včetně území Natura 2000
Mezi oblasti vymezené pro ochranu stanovišť nebo druhů jsou do Registru zařazeny vybrané ptačí oblastí (PO) vymezené v souladu se směrnicí Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků, vybrané evropsky významné lokality (EVL), vymezené v souladu se směrnicí Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, (PO a EVL tvoří soustavu Natura 2000) a další vybraná maloplošná zvláště chráněná území (MZCHÚ), u kterých byla prokázána souvislost s vodním prostředím.
Zvláště chráněná území a jejich ochrana jsou definovány zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a patří sem velkoplošná zvláště chráněná území, což jsou národní parky (NP) a chráněné krajinné oblasti (CHKO) a maloplošná chráněná území, kam jsou zařazeny národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památky (NPP) a přírodní památky (PP). Zákonem č. 218/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., byla zavedena do legislativy České republiky ochrana přírody v rámci soustavy NATURA 2000.
Z velkoplošných zvláště chráněných území jsou v oblasti povodí Moravy zastoupeny 4 chráněné krajinné oblasti (CHKO), a to CHKO Bílé Karpaty, CHKO Beskydy, CHKO Jeseníky a CHKO Litovelské Pomoraví. Vybraná území těchto CHKO s vazbou na vodní prostředí jsou součástí registru EVL a registru ptačích oblastí pro oblast povodí Moravy, a proto nebyl vytvořen samostatný registr pro velkoplošná zvláště chráněná území.
Ve smyslu § 12, vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., vede Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky v Praze Ústřední seznam ochrany přírody, ve kterém jsou vedeny seznamy zvláště chráněných území, ptačích oblastí, evropsky významných lokalit, smluvně chráněných území a památných stromů a který obsahuje kartotéku s evidenčními listy a základními údaji chráněných území a památných stromů. Tento seznam s webovou adresou http://drusop.nature.cz byl jedním z podkladů pro naplnění níže uvedených částí Registru pro oblast povodí Moravy.
Ptačí oblasti (Natura 2000)
Ptačí oblasti jsou území vyhlášená podle evropské směrnice č. 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků. U nás ptačí oblasti vyhlásila vláda ČR svými nařízeními v roce 2004 až 2005.
Registr ptačích oblastí ČR je součástí Ústředního seznamu ochrany přírody na výše uvedené webové adrese.
V oblasti povodí Moravy je vymezeno celkem devět ptačích oblastí, z nich jsou do Registru zařazeny tři ptačí oblasti, z toho dvě zasahují i do oblasti povodí Dyje. Podrobnosti k nim jsou uvedeny v tabulce A. 2.14. Umístění ptačí oblasti v oblasti povodí Moravy je na mapě MA 2.3e.
Tab. A.2.14 Seznam vyhlášených ptačích oblastí zařazených do Registru v oblasti povodí Moravy ke dni 31.10.2006
Evropsky významné lokality (Natura 2000)
V souladu se směrnicí Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin vláda ČR svým nařízením č. 132/2005 Sb., vydala národní seznam evropsky významných lokalit (EVL). Z tohoto seznamu byl proveden výběr pro Registr v oblasti povodí Moravy s vazbou na vodní prostředí.
V oblasti povodí Moravy bylo do Registru zařazeno celkem 61 lokalit, z nichž 8 přesahuje i do jiné oblasti povodí. Přehled EVL s vazbou na vodní prostředí je uveden v tabulce A.2.15, přehledné zobrazení EVL s vazbou na vody v oblasti povodí Moravy je na mapě MA 2.3e.
Vybrané databázové údaje k jednotlivým evropsky významným lokalitám jsou k dispozici na internetu (http://drusop.nature.cz).
Tab. A.2.15 Evropsky významné lokality s vazbou na vodní prostředí zařazené do Registru k 31.10.2006 v oblasti povodí Moravy
Vysvětlivky: kód 1 - označuje stanoviště (biotopy), druhy (živočichové, rostliny) s jednoznačnou vazbou na vody
kód 2 - označuje stanoviště (biotopy), druhy (živočichové, rostliny) s volnější vazbou na vody
Maloplošná zvláště chráněná území
Do Registru maloplošných zvláště chráněných území (ZCHÚ) v oblasti povodí Moravy, které nejsou součástí EVL, je zařazeno 92 území, u nichž je hlavním důvodem ochrany stanoviště nebo druh s vazbou na vodní prostředí. Seznam MZCHÚ zařazených k 31.10.2006 do Registru v oblasti povodí Moravy je uveden v tabulce A.2.16. Přehledné zobrazení maloplošných zvláště chráněných území s vazbou na vody v oblasti povodí Moravy je na mapě MA 2.3e.
Vybrané databázové údaje k jednotlivým zvláště chráněným územím jsou k dispozici na internetu (http://drusop.nature.cz).
Přílohy:
Mapa MA 2.3e – Území vymezená pro ochranu stanovišť a druhů
Tab. A.2.16 Maloplošná zvláště chráněná území se vztahem k vodám zařazená do Registru k 31.10.2006 v oblasti povodí Moravy
Územní systém ekologické stability
Dle § 3, zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je územní systém ekologické stability krajiny vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability.
Vymezení systému ekologické stability stanoví a jeho hodnocení provádějí orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství. Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ; jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.
Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., definuje biocentrum a biokoridor jako základní prvky ÚSES, dále stanovuje, že vymezení místního, regionálního a nadregionálního systému ekologické stability stanoví orgán ochrany přírody v plánu ÚSES a ten je podkladem pro projekty systému ekologické stability, provádění pozemkových úprav, pro zpracování územně plánovací dokumentace a pro vodohospodářské dokumenty ochrany a obnovy krajiny.
Územní plány velkých územních celků, které jsou jedním z podkladů plánů oblastí povodí, obsahují návrhy nadregionálních a regionálních prvků ÚSES – biokoridorů a biocenter, přičemž se vychází mimo jiné z územně technického podkladu (ÚTP) regionálních a nadregionálních ÚSES ČR, který zajistilo Ministerstvo pro místní rozvoj ČR v roce 1996.
Významné krajinné prvky
Ve smyslu § 3, zákona č. 114/1992 Sb., významné krajinné prvky tvoří ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotnou část krajiny, utváří její typický vzhled nebo přispívají k udržení její stability. Jsou to lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy.
Dále jsou jimi jiné části krajiny, které zaregistruje podle § 6, orgán ochrany přírody jako významný krajinný prvek, zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, umělé i přirozené skalní útvary, výchozy a odkryvy. Mohou jimi být i cenné plochy porostů sídelních útvarů včetně historických zahrad a parků.
Dle § 4, uvedeného zákona, významné krajinné prvky jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů.
Registraci VKP (§ 6, zákona, a § 7, vyhlášky č. 395/1992 Sb., k tomuto zákonu), provádějí příslušné orgány ochrany přírody (tj. obce s pověřeným obecním úřadem) zápisem do seznamu VKP a vydáním rozhodnutí o jeho registraci.
